KODEX ZLATNÍKŮ (ZLATNÍK GENTLEMAN)

V historických záznamech dějepisců o cechovnictví u nás i v cizině jsou zmínky o vynikajícím postavení, vážnosti a výsadách příslušníků zlatnického řemesla.

V dávných dobách, kdy se u nás cechy korporativně zúčastňovaly různých oslav a kdy podle vážnosti a postavení bylo určováno i pořadí, přední řady vždy zaujímali zlatní-ci . Zlatnický cech měl řadu výsad, zlatníci nosili stejnokroje opásané kordy s klobouky ozdobenými pestrými péry. Měli svoji značně rozšířenou samosprávu a v dobách Karla IV. a v době Rudolfínské byli zlatníci nejváženějšími občany pražských měst.

Je jisté, že tehdy jako dnes poctivost a charakter každého občana propůjčovaly je-mu nebo jeho cechu po zásluze výsady, práva a vážnost a ani dnes nemůžeme z těchto zá-sad nic slevit a že každý, kdo má naše řemeslo rád, se musí s těmito zásadami ztotožňovat a plně je podporovat.

Nemělo by žádnému z nás být lhostejné, aby třeba jen jedinci z našich příslušníků nebo členové obchodních sdružení páchali zlo a škodu na naší historii nebo na dobrém jménu i dnes. Musíme všemi silami hledat cestu, kterou bychom nejkratším a nejradikál-nějším způsobem odstranili tyto příživníky, kteří našemu řemeslu dělají ostudu.

Je naší povinností, abycho si nejen získali důvěru mezi sebou, ale hlavně důvěru a přízeň zákazníků, zejména však důvěru široké veřejnosti.

Veřejnost (občané), naši zákazníci, kteří přímo či nepřímo jsou základem naší existence, nejsou nám dnes bohužel v důsledku chování některých rádoby podnikatelů a osob, na naší výrobě a distribuci se přiživujících, nijak příznivě nakloněni.

Je velmi nepříjemné, docházejí-li k sluchu výroky, které v žádném podnikání nezní lichotivě a které staví celé naše řemeslo na úroveň kořistníků a šmelinářů, ačkoliv víme, že převážnou část našich příslušníků tvoří lidé, kteří dbají všech svých občanských a řekněme stavovských povinností a také je plní.

Jsme oborem, který je vždy při dějinných hospodářských potížích vystaven náporu nekalých živlů, jejichž neblahý stín padá i na ty poctivé a je naší povinností se to-muto bránit a chránit svoji pověst.

Je nutné,
abychom všichni dbali vzájemné solidnosti a poctivosti, každý vůči sobě i svým zákazníkům. Chvalme svoje zboží, ale držme se zásady, že zákazník koupí jen tehdy, je-li naše zboží kvalitně řemeslně zpracované. Neboť zklamaný zákazník se k nám vrátí jen s reklamací a nikdy již ne s další zakázkou a opravou ani nemluvě.

Pamatujme,
že vyrábíme a prodáváme předměty z drahého kovu sloužící kráse a k ozdobě lidského těla, že šperk má vyjadřovat souhrn osobního vkusu a že často tvoří rodinnou tradici.

Nezklamme
nikdy zákazníka, který se na nás obrátí s důvěrou v naše znalosti a žádá naši radu a spoléhá na ni. Jsme-li požádáni o posudek šperku koupeného u našeho souseda, řiďme se zásadou, jako kdyby šperk byl koupen u nás. Posloužíme v prvé řadě sobě a hlavně získáme úctu svého „konkurenta“, že neznehodnocujeme jeho zboží. Zákazník nám také nikdy nebude závidět výdělek, bude-li dobře obsloužen. Ale nazve nás třeba zlodějem, když mu prodáme špatné zboží a k tomu předražené.

Chceme-li
se lišit od těch, kteří naší pověsti a dobrému jménu škodí, musíme být jiní nejen slovy, ale skutky, jen tak své věci posloužíme a jen tímto způsobem přispějeme ke zdaru celého našeho řemesla.

Jen na základě těchto poznatků můžeme úspěšně budovat hospodářskou existenci našich podniků a všech osob, které v nich pracují, ať jsou to podnikatelé nebo zaměstnanci.

Blahobyt celého našeho stavu netvoří dobré bydlo jedince. Chceme, aby se dařilo dobře všem. K tomu je potřeba dobré vůle a poctivé snahy všech, za každých okolností.

V Praze 15. dubna 1999